James E. Boyd

James E. Boyd
Narození	18. července 1906 Tignall
Úmrtí	18. února 1998 (ve věku 91 let) Carrollton
Alma mater	Dukeova univerzita Yaleova univerzita Georgijská univerzita
Pracoviště	Georgijská univerzita Georgijský technický institut
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Emory Boyd (18. července 1906 Tignall, Georgie – 18. února 1998 Carrollton)^[1] byl americký fyzik, matematik a řídicí pracovník. V letech 1957 až 1961 byl ředitelem Výzkumného ústavu Georgijského technického institutu, v letech 1961 až 1971 prezidentem Západogeorgijské koleje (nyní Univerzita západní Georgie) a v letech 1971 až 1972 úřadujícím prezidentem Georgijského technického institutu.

Boyd, absolvent Georgijské univerzity, Dukeovy univerzity a Yaleovy univerzity, začal svoji akademickou kariéru jako asistent fyziky na Georgijské univerzitě a poté působil jako vedoucí katedry matematiky a vědy na Západogeorgijské koleji. Následně se stal profesorem na Georgijském technickém institutu (Georgia Tech) a předním výzkumníkem na Technickém experimentálním pracovišti, nyní známém jako Výzkumný ústav Georgijského technického institutu. Na tomto pracovišti pomohl rozběhnout páteřový program: federálně financovaný výzkum a vývoj elektroniky. Spolu s dalšími výzkumníky z Georgia Tech Geraldem Rosselotem a Glenem P. Robinsonem přispěl k založení předního georgijského telekomunikačního výrobce Scientific Atlanta, kde byl 25 let členem představenstva.^[2] Jako ředitel Technického experimentálního pracoviště se zaměřil na nábor talentovaných inženýrů a rozšiřování prostor, jež má výzkumné zařízení k dispozici. Zasloužil se rovněž o zahájení jaderného výzkumu na Georgijském technickém institutu včetně radioizotopové laboratoře a výstavby výzkumného jaderného reaktoru Franka H. Neelyho.

V době, kdy byl třetím prezidentem Západogeorgijské koleje, navýšil počet členů fakulty, udělených titulů, nabízených programů, jakož i zapsaných a postgraduálních studentů. V roce 1963 Boyd rasově integroval kampus a dohlížel na obrovské stavební projekty, které dramaticky rozšířily kampus, aby podpořily zvýšený (a budoucí) příliv studentů. V roce 1970 mu bylo nabídnuto místo vicekancléře georgijského univerzitního systému pro akademický rozvoj, načež byl téměř okamžitě přeřazen do funkce prozatímního prezidenta Georgijského technického institutu. Během svého působení v Georgia Tech v letech 1971 až 1972 vyřešil obtížné problémy související s pokusem o převzetí Technického experimentálního pracoviště předchozím prezidentem Georgia Tech Arthurem G. Hansenem a špatným výkonem (a souvisejícímu volání absolventů po odvolání) hlavního fotbalového trenéra Buda Carsona.